Pohádka o víle
Vilíkovi
Daleko, daleko, téměř na samém konci
světa, je krásná země, ve které žijí jen víly a pohádkové bytosti. Vždy
jedenkrát za rok, při prvním letním úplňku, se víle, na kterou při tanečku
spadne růžový lístek z kytičky, narodí malé miminko,děvčátko,malá víla. Na tuto
chvíli se všechny víly moc těší a každá z nich si přeje, aby tou šťastnou byla
právě ona. Aby se mohla o to své miminko starat .Aby jí naučila všem vílím tanečkům,
kouzlům a moudrostem, které víly potřebují pro svůj život.
Jednou , když se právě blížil letní
úplněk, a všechny víly se připravovaly na tuto chvíli,tak pomaloučku přicházela
ta kouzelná noc, víly začaly kroužit po paloučku, občas si některá z nich
smočila své nožky v chladivé vodě studánky a lehounce tančily a tančily a
čekaly, která z nich bude tou šťastnou – maminkou.
Pomalu se už přehoupla půlnoc, ale na
žádnou z nich dosud nespadl ani jeden okvětní lísteček. Zrovna, když se
úplňkový měsíček chystal ukrýt za mraky, setmělo se a světlušky už dávno začaly
se svým rejem, proletěl kolem víl první a jediný okvětní lístek a snesl se
rovnou na vílu ze všech nejkrásnější, na Rozárku. Ta jej hbitě chytila do
sukýnky, a tam se z lístečku vyklubalo malé, roztomilé děťátko. Rozárka ho
rychle zavinula do lehounké šály a spěchala s ním do své jeskyňky. Cestou ještě
posbírala pár kapek rosy, aby bylo čím děťátko nakrmit. Víly totiž nic jiného,
než kapičky ranní rosy nesmí! To proto, aby se mohly stále tak lehce vznášet a
tančit.
Doma víla Rozárka nakrmila své děťátko a
když ho rozbalila z lehounké, pavučinkové látky tak zjistila,že to není žádná
vílí holčička, ale........vílí chlapeček. Skoro celou noc oka nazamhouřila a
přemýšlela,co bude dělat.....nad ránem usnula a když se probudila,tak šla za
velmi chytrou vílí babičkou.Všechno jí povyprávěla,že její miminko není
víla-holčička, ale vílí -chlapeček......moudrá vílí babička však věděla....
Stará víla začala vyprávět příběh z
dávných časů, který slyšela kdysi od své babičky:
"Víly, aby bývaly ochráněny před
vodníky a hastrmany, kteří si čas od času některou z nich vzali do své
světničky,aby jim pomáhala uklízet,vařit,prát a žehlit, starala se jim o
domácnost,tak už za dávných časů mívaly víly vždy svého ochránce,aby mohly
bezstarostně tancovaly. Teď, již dlouhá léta nikdo takový není, protože se
rodily jen vílí holčičky. Letos se však stal zázrak. Rozárce se narodil
chlapeček. Ten byl právě určen k tomu, aby nás víly zase ochraňoval. A jak mu budeme babičko vílo říkat, ptala se
Rozárka......ano máš pravdu Rozárko....... budeme mu říkat Vilík.
Od té doby víly chrání Vilík, tedy vílí
kluk a toho se bojí všichni vodníci v širokém okolí. Zato víly si teď mohou bezstarostně
tančit a hrát celé noci.
čelenka s vlasy pro víly
kouzelná, čarovná hůlka
Barunka vytváří zlaté tečky
piknikové muffiny
kouzelná víla Linduška
barevná víla Elli
sladká víla Barunka
žluťásková víla Maruška
pravá víla Amálka
a vílí chlapeček Davídek
jdeme začarovat les a přivolat světlušky
a hurá na světlušky
plníme úkoly světlušek
přišel za námi i Vašík...rychle,rychle
a piknikové posezení začíná
holky šly postavit vílám domečky
a příště nás čeká zase nějaké dobrodružství!!
